Až do roku 1919 nemělo české obyvatelstvo v pohraničí možnost nechávat své děti vzdělávat v jazyce mateřském. Vyučovacím jazykem na všech zdejších školách byla výlučně němčina, i kdyžnechyběly pokusy zavádět češtinu alespoň jako jazyk nepovinný.
     Se vznikem ČSR přibývá českého obyvatelstva. Z iniciativy zdejších sklářských dělníků i drobných podnikatelů dochází k jednání o zřízení české školy, jejímž zřizovatelem měl být stát. Počátkem školního roku 1919/1920 dochází k otevření české státní obecné školy v pronajatých pěti třídách budovy německé školy. 
    
 Druhého září 1919 přijímal ustanovený školní správce František Svítek tyto prostory s nejistou budoucností, zda se je třídy podaří naplnit žáky, kvalifikovanými učiteli a alespoň základními školními pomůckami. Škola byla již na počátku nového školního roku personálně zajištěna. Po ročním odkladu zemská školní rada povolila zřízení české měšťanské školy. Ještě před koncem školního roku 1919/1920 nastoupil na školu odborný učitel Josef Štok z České Lípy, který byl pověřen zápisem dětí do školy měšťanské. Osobní nevraživost mezi učitelem Svítkem a Štokem skončila 1.října 1921 sloučením obou škol pod Josefem Štokem. Svítek odstoupil.
     Od roku 1922 se počet žáků v českých třídách neustále snižuje. Na Polevsku vznikla samostatná česká jednotřídka, a tak se obecná škola zredukovala na tři třídy. Měšťanská zůstala i nadále trojtřídní. V lednu 1923 se utvořil nový nestranný místní školní výbor v čele s Josefem Přibylem, brusičským mistrem, jehož zásluhou byly zahájeny přípravy k výstavbě vlastní budovy českých škol ve městě. Česká škola v tomtéž roce zaznamenala velký úbytek dětí přechodem do škol německých. ("oproti věci české největší ignorant je Čech", takto komentuje školní situaci v kronice Štok.) 
     Nevýznamnější událostí roku bylo odhalení pomníku rumburských hrdinů 27.května 1923, na němž se podíleli všichni zdejší učitelé. Poprvé se představili veřejnosti i první absolventi české měšťanské školy výstavkou svých prací. 
     Další úbytek dětí obecné školy vede v září 1924 k redukci na dvojtřídku, zatímco škola měšťanská si udržela své tři ročníky s paralelkou ve druhé třídě. Při škole začíná pracovat navíc škola mateřská, která se poprvé podílí 18.května 1925 na společné školní  besídce. V závěru školního roku je náhle odvolán z místa Josef Štok. Odešla s ním i většina členů pedagogického sboru, ale i ti, kteří mu nepřáli. 


    5.září 1925 nastupuje na místo ředitele Josef Rýzner. Rozvážné a nekonfliktní jednání nového ředitele přineslo koncem září uklidnění. Zde nastává období rozkvětu školy. V deštivém osmém listopadu za přítomnosti nemnoha pozvaných hostů dochází ke slavnostnímu položení základního kamene budoucí budovy vlastní školy (která v budoucnu ponese číslo 539) na rohu tehdejší Truhlářské ulice. Od tohoto okamžiku se stává staveniště místem častých vycházek učitelů a dětí zvědavých, jak stavba roste. To již měšťanská škola nabývá věhlasu v širokém okolí a denně sem dojíždějí české děti ze sedmnácti míst severních Čech počínaje Českou Lípou a Rybništěm na severu konče. 
     V tomto školním roce se mění i organizační začlenění školy - nejprve přechází do působnosti inspektorátu libereckého a o pouhé tři měsíce do nově zřízeného obvodu českolipského pod vedením Josefa Maštálka. V průběhu roku se začíná škola vybavovat novým nábytkem i dalším potřebným inventářem. 
     Poslední školní rok v propůjčených prostorách probíhal klidně, většina učitelů se zapojila do práce menšinových organizací. Vznikají dva pěvecké sbory - mužský (sbormistr Rýzner) a ženský (sbormistr J. Macoun). S jejich pomocí se aktivizovala i zdejší tělovýchova (Sokol) a ochotnické divadlo. Po otevření obou místních kin v Boru a Arnultovicích se českým dětem a dospělým naskytla možnost seznamovat se s díly rozvíjející se české kinematografie a využívat jejich sálů k větším veřejným i osvětovým akcím. 28.června uzavírali učitelé školní rok pod heslem: Naposledy pod německou střechou. "Školní rok 1927/28 jsme začínali v nové nehotové ještě školní budově. Děti se sešly v kreslírně," začíná roční zápis ředitel Rýzner. Potom dostaly děti tři dni volna, aby se mohla škola narychlo douklidit. 
     Slavnostní otevření školy bylo nutno přeložit až na rok příští, kdy bylo nakonec spojeno s desetiletím výročí rumburské vzpoury a zároveň s trváním samostatného státu. 

Budova Českých státních škol

    O výstavě vlastní budovy českých škol se začalo jednat na jaře 1921. Prvním úkolem bylo zajištění vhodné stavební parcely. České stavební družstvo Svornost získalo parcely na výstavbu domků vyvlastněním pozemků hraběti Augustu Kinskému ze Sloupu v rámci poválečné agrární reformy. 

    Projekce školní budovy byla svěřena pražskému architektovi ing. arch. Jaroslavu Vondrákovi a stavební práce na základě veřejné soutěže stavební firmě Josefa Uhlíře z České Lípy. Tato firma ovšem písemný závazek dokončit stavbu k 1.listopadu 1926 nesplnila a nestihla to ani k prvnímu 1.září 1927. 
    Položení základního kamene 8.listopadu 1925 proběhlo za naprostého nezájmu borské veřejnosti, ale i radnice. 


    Zato slavnostní otevření v květnu 1928 proběhlo velkolepě v několika oslavných dnech. Úplně posledním řečníkem byl ředitel Josef Rýzner. Němečtí hosté mluvit nechtěli. Poté byly odeslány telegramy prezidentu T.G.Masarykovi a dr.Hodžovi. 
    Náklady na výstavbu školní budovy dosáhly 2,5 milionů korun ze státních prostředků. Škola zaujímá plochu 1170 m2 a její dvůr spolu s přilehlou zahradou dalších 5620 m2. Samotná délka fronty 58,60 m a celého pozemku 123 m. Celkem se v budově nacházelo 37 místností. 
    V roce otevření školy se zde vyučovaly tři třídy školy obecné, čtyři třídy měšťanské s jednou paralelkou, jednoroční učební kurs (JUK), dvě třídy české pokračovací živnostenské školy a jedna třída školy mateřské. Zdejších prostor využívala i pobočka státní hudební školy s orchestrálním sdružením a pěveckým mužským sborem, jakož i český okresní osvětový sbor, jehož činovníky a lektory byla většina učitelů. 
    Jako tečka oslav desetiletí státu byla v neděli 28.října zasazena u školy lípa svobody, dovezená pro tuto slavnostní chvíli ze Mšena u Mělníka. Do roku 1938 se vystřídalo na škole 87 pedagogických pracovníků. 
    Od roku 1945 do dnešních dnů více než 270 učitelů!